Po stopách Toulovce

A je po zimě. Jaro se hlásí a ačkoli předpovědi počasí slibují silné minusy, my víme, že jaro je tu a s jarem tu je vždycky i Toulovec! A tak ve čtvrtek po práci usedáme do auta, abychom zdolali pětihodinovou cestu na zahajující závod nové sezony. Protože kdo na Toulovci není, jakoby nebyl :-)
Samozřejmě klasika, přijíždím jako poslední. Rozprava v plném proudu, nač se cpát mezi všechny ty informace dychtící, když nemám ani mapu. Zařadím se raději k okýnku pro pívo, však trenér s Jidou to už nějak zvládnou. Než se dostanu k trenéroj, potkám hafo známých, takže zdravení nemá konce! Bože jak je na těch trecích krásně :-)
Konečně se dostávám k trenéroj a Jidě, ani u nich zdravení nemá konce ...až tolik, že jsme okřiknuti zapáleným trekařem že jako pšššt! Málem padnu smíchy pod stůl, já se přijela bavit! Naštěstí hospoda brzy zavírá, takže jsme nuceni přesunout se na pokoj ...vivat Republica :D
Pátek ráno, čas startu! Skoro i stihnem startovní okno, fakt se lepším! Zabalená jsem včas, ale ta snídaně mě hrozně zdrží no. Zdárně odstartujeme a kupředu jen kupředu vstříc 82 km. Ťapity ťapity přes pole, louky i s novou šedivou posilou našeho týmu. Předchází nás naprosto boží trekař, prozatím nám neznámý avšak na první pohled veliký sympaťák. Čertíček moc nevydýchá, že ho někdo předběhl a tak zabere ...hážu první držkopád letošního Toulovce, škoda že je všude tolik bahna :-D
Borová ...nenápadná samoobsluha vedle silnice. A jak nás na jedno lahvové láká! No necháme se zvábit, ale jen jedno rychlé (a Romanovu páleničku :D ) a zvesela zase pokračovat dál. Ani se nenadějeme a rybník Zimka, z předchozích ročníků nám již známý, a první kontrola K1 na 10 km. Pecka! Musíme to oslavit Romanovou sakra dobrou pálenkou :-D Pak už jen kousek kousíček do Budislavi, kde je hospoda ... ovšem ouvej a ouha, otvírají až ve čtyři! Nu nic, čekat nebudeme, jde se dál. Přes nádherné Toulovcovy maštale štípeme K2  a následně i K3 na 18,5 km a brzy nás čekají Vranice. Vranice, hospůdka nám milená a již známá. Opět tam jdeme do kolen asi milionkrát.Ovšem teď už víme, že hledat toalety máme jedině na hajzlech a že malý pivo se točí jedině v cukrárně :-D A helemese koukejmese, koho nám tu čerti prskli ... nám již známý sympaťák trekař se tu objevuje. Prý minul všechny kontroly, tak si to dal celé znovu. Posedí s náma, poklábosí a ač vyrazí na trasu dobře o hodinu dříve, už z něj prostě zůstane náš Vojtíšek :-D
Lehce se šeří, je třeba popoplout. Sice nám místní nabízejí přespání v hospodě, ale kdepak, indulonu si tam nechte, my jdeme dál! Kousek, kousíček štípeme K4 na 22 km a už jen skok do Nových Hradů, 24 km, kde nás opět láká hospoda. A my opět podlehneme :-D K5  nám odskočí z hospody píchnout Jida. Po vášnivé debatě s místním ,,ekologem" se raději rychlo zvedáme! Jako ty medvědy co sem nasadili, to je prostě zlo :-D Škoda, že chytrák pouštěl moudra u stolu tří študovaných ekologů :-D :-D :-D Když se ale zvedl k odchodu domů pro flintu, raději balíme rychle saky paky a přemisťujeme se dál. Jistota je jistota, zvlášť když místní přizvukují, že to sice je kokot, ale doma má docela slušný arzenál. Lesem vysoko nad silnicí, strání v téměř 90 ° úhlu se mi podaří hodit držku číslo dvě. A to tak solidní, že se vezu strání dolů, táhnu za sebou řvoucího Čertíčka a snažím se chytnout čehokoliv! Všichni mi zdrhli, Čerťan za nima táhne jak kokot a já přehlídla kořen ... držkopád je z toho natolik krásný, že přemýšlím jestli se zvednu. Au, docela mě bolí prdel, ale jo, to rozejdeme. A tak jdeme. Čertíček v nervu, že ztratil svoji skupinu táhne jak smyslů zbavený, tak se soustředím jen a jen na zvedání nohou. Hlavně zase nezakoupnout! Světlo! Silnice! Uff! Jsme tu ...Polanka :-) Hospoda a kemp, je radou rozhodnuto přenocovat v chatičce, když okolní teplota klesá pod bod mrazu. S Jidou jsme vyslány jako zástupkyně něžného pohlaví, abychom dohodli chatku. Nejdřív nám ji jako dát nechtějí, ale brzy se nad námi smilují a jo, máme bivak v teplíčku :-) A prý máme zajít do hospody než půjdeme spát. Dvakrát prosit se nenecháme, ubytujeme pejsky a šupsky dupsky zpět na geniální svíčkovou. Někteří si ji vychutnali i více smysly :-D Posedíme a poklábosíme s nějakými místními a do postýlek se dostáváme nad ránem. Máme geniální biváček, spinká se mi parádně a ráno se ani nechce z pelechu. Ale pak si vzpomeneme, že ti místní chtěli vyrazit s náma ...makat, makat, ať vypadneme dřív, než přijdou :-)
A tak jsme brzy opět na cestě, probouzejícím se lesem, loukou, zahrádkářskou kolonií ... miluju rána na treku! Jen šediváci zůstali s páníčkem ještě na chatce. Cesta zvesela utíká a přes Dolanský Mlýn a Bílého Koně se ani nenadějeme a štípeme K6 na 35 km - včerejší živá kontrola Košumberk. Vzpomínám na první ročník Toulovce, tady jsme bivakovali na hradě a trenér budil celé osazenstvo hradu, když chtěl fotit. To také bylo poprvé a naposledy, co jsem ho viděla s foťákem :-D Dle rozpravy ,,na živé vám řeknou vše o tajné kontrole". Nu, čas zavolat Péťovi co ví o té tajné. Prý na cca 48 km, ok, to nám jako info stačí, vyrážíme dál. Prudce z kopce a zvesela jen zvesela utíká nám cesta, brzy Zbožňov a K7 na 40 km. No hezky zase letíme, ty druhý dny nám fakt jdou :-) V Předhradí si v mapě samozřejmě nevšimneme nenápadného označení !!! TUDY ... a pokračujeme po červené kolem řeky. Jééé :D Trošku z kopce a trošku bláto :D Slaňujeme to, držíc se za stromky okolo, prosím, prosím ať se nevyrvou ze země :D Uff, všichni úspěšně pod kopcem a dokonce stojíce na nohách! Odtud už jen kousíček do Kutřína, hospůdky nám již známé z předešlých ročníků. Mají ale zavřeno, zvonit se nám nechce, zvlášť když koukáme na paní za oknem, která tam zrovna vytírá a tak posedíme na chodníku a zpracujeme naše zásoby. Brzo musíme dávat bacha na tu tajnou, ať ji nemineme ... u nás je možný všechno. Šiklův mlýn, jako už to musí každou chviličku být. Tu Jidu napadá kouknout se do komentáře k trase ... ,,můžete to zapít" ... cožeeee? Že by to byla živá?! V zápětí mi volá Péťa, kde se touláme, že rum pomalu dochází :-D Takže živá! No nejlepší tajná kontrola prostě :-D A líbí se nám tam moc a moc ... mně natolik, že už tam i zůstanu :-D 
Trenér odhodlaně pokračuje v cestě, já Toulovce končím, letos nedojdu. Ale ani mě to moc nemrzí, něco prostě končí a něco zase začíná ... tak to občas chodí. Sobotní večírek na základně je potom opět veliký, radostný a prostě boží :-)
Tak bando Toulovecká děkuju! Za všechno :-)